BLW – osobní zkušenosti

Když jsem dala na Marketplace inzerát na knihu Vím, co mi chutná, nečekala, jaká se mi strhne lavina dotazů, jestli je kniha ještě k dispozici. Kniha o zavádění příkrmů metodou BLW je skvělá a měla by podle mě být povinnou četbou.

Tématika BLW zřejmě ještě nepatří k běžným postupům. Když jsem to řešila já, na konci roku 2015, bylo těch kvalitních informací žalostně málo. Jaká je situace nyní nevím. Ani si nebudu dělat detailní průzkum. Napíšu své zkušenosti a dojmy. Pokud někomu pomůžou, budu ráda.

Pro koho je metoda BLW vhodná?

Jako všechno, ani tato metoda není vhodná pro každého. Nikdo nezná vaše dítě lépe než vy, takže se řiďte svou intuicí. Konzultuje, se svým pediatrem, pokud máte pochybnosti, nebo raději s lékařem, který BLW zná.

Rozhodněte se tak, ať jste s rozhodnutím vy v pohodě. Zodpovědnost za svá rozhodnutí nesete VY. Já zde pouze popíšu naši cestu s našimi dvěma syny, s našimi podmínkami, zkušenostmi a zdravotním stavem.

Naše situace

Syn byl 6 měsíců plně kojený a o jídlo se zajímal od cca 5. měsíce. Neměl žádný zdravotní problém, který bychom museli řešit. Rostl jako z vody.

Na čtyřměsíční prohlídce mě MUDr. zaskočila pokynem, že bychom měli pozvolna začít přikrmovat, protože je velký. To mě poněkud rozhodilo a začala jsem zkoumat a tím i došla na BLW.

WHO tehdy doporučovala plné kojení po dobu 6 měsíců a nedoporučovala zavádět příkrmy dříve.

Zároveň jsem narazila na zmínku, že dítěti není nutno první jídla mixovat a cpát po lžičkách do pusy jako huse. A pak jsem narazila na knihu Vím, co mi chutná autorek Gill Rapleyové a Tracey Murkettové.

Druhým dílkem skládačky bylo, když jsem si vygooglila, jaká jsou doporučení ohledně příkrmů ve Francii. Na stránkách, které jsem tehdy našla, řešili, jestli dítě jeví zájem o jídlo svých rodičů, nikoli, jestli váží x kilogramů nebo mu je y měsíců.

O co tedy jde?

Základní myšlenka BLW je taková, že dítě je na jídlo připravené, když vám sáhne do talíře a jídlo vám vezme. To je přístup, který s námi naprosto souznil. Takže když se syn doplazil k tašce a vytáhl si hrušku, prostě jsme mu ji jen umyli a nechali ho, ať si zkoumá.

Na co se připravit:

1. Bude všude bordel

Dítě na začátku spíše zkoumá, než jí. Takže jídlo bude na zemi, na vás, na stole, na židličce… Počátek přikrmování může probíhat tak, že jen bude olizovat hrušku a svoje ruce. Protože jsme tehdy bydleli v pronajatém bytě s kobercem, pořídili jsme ve výprodeji druhý “vrchní” koberec, který byl určen k tomu, že až doslouží, tak se vyhodí. Syn dostal jídelní trička – taková ta nevypratelná, co se na konci stejně vyhodí. Ideální příležitost dát nový život věcem na vyhození.

2. Bezpečnost nadevše

Když máte děti, rozhodně se vyplatí mít kurz první pomoci pro děti. Nemyslím kvůli jídlu, ale znalosti o dušení se tady hodí. Je to příjemný bonus navíc pro váš klid. To se zkrátka hodí kdykoli a kdekoli.

Příroda není blbá a tak malé děti mají spouštění dávicího reflexu mnohem dříve než větší děti či dospělí. To znamená, že začnou z pusy vypuzovat velké kusy ještě dříve, než je začne ohrožovat. (Bacha, stále mějte na paměti, že co dítě, to originál!)

V Čechách je zakořeněný zvyk nesedící děti krmit položené ve vajíčku. To má jedno velké nebezpečí – gravitace pracuje proti dítěti. Pokud se mu tedy dostane do pusy něco velkého a ono pololeží na zádech ve vajíčku, gravitace mu nepomáhá vypudit sousto ven, ale naopak. Dokud syn neseděl, dávali jsme na zem velkou deku, na které jsme měli piknik.

NIKDY, NIKDY A OPRAVDU NIKDY nenechávejte dítě ani chvíli jíst o samotě! Beze srandy, NIKDY.

Pokud nechcete dávat jídlo na deku na zem a dítě ještě nesedí, krmte ho ve vhodné pozici v náručí – např. na tygříka – ať má volné ruce a je v předklonu.

3. Kontrola, kolik toho dítě snědlo

Kontrola je prakticky nemožná. Párkrát jsem se o to pokoušela u prvního syna, nikdy jsem se nedobrala rozumného výsledku. Ani jedno dítě nemělo problémy s růstem, přibíráním na váze, oba byli veselí a prospívali, takže jsem neřešila.

Zároveň jsem pokračovala v kojení podle JEJICH potřeby. Nechávala jsem zcela na nich, kolik čeho snědí. Pravidlo, které stále platí: My určujeme, co děti jedí, děti určují, kolik toho snědí. Mnohokrát se ukázalo, že nechuť k jídlu jen předznamenává nějaký diskomfort nebo počínající nachlazení.

4. Pravidelnost / kdy dávat jídlo

Při jedné z prvních kontrol po zahájení přikrmování se mě sestra u MUDr. zeptala, kolik toho syn sní. Samozřejmě jsem nevěděla, protože jsem to neměřila. Jen jsem poznamenala, že asi nic moc, ale že to neměřím. Dostala jsem pak přednášku, jak mám přikrmovat místo oběda, protože večer jsou děti unavené.

Pro nás ale bylo důležité, že jsme na začátku u společného jídla byli všichni – tedy i s tatínkem. Zaprvé jak z hlediska bezpečnosti, tak ze společenského hlediska. První měsíc nebo dva jsme zůstali u společných večeří a na nic to nemělo vliv. Postupem času se syn stejně rozjedl tak, že se mnou postupně začal obědvat, snídat i svačit.

5. Co jíst

Musím držet bezlepkovou dietu a náš domácí jídelníček se sestává především ze zeleniny, masa, mléčných výrobků, ovoce… Jen minimálně jíme pečivo, uzeniny a sladkosti. U prvního syna jsem velmi dlouho řešila, jakou potravinu, kdy přidat. U druhého jsem to už nechala víceméně na jeho intuici, co si z talíře vybere.

Myslím, že to bylo přínosem pro všechny. Tím, že dítě určuje, kolik toho sní, je malá šance, že by se přecpalo něčím, co mu neudělá dobře, byť se to samozřejmě nedá vyloučit. Pokud máte v rodině predispozice na alergii na jídlo, je samozřejmě na místě extra opatrnosti při předkládání potenciálně rizikových potravin. Např. lepek byl u obou synů pod pečlivou kontrolou. 

6. Jak jídlo předkládat

Ideálně tak, aby se dalo dobře chytit a ožužlávat. Ale děti jsou neskutečné a poradí si téměř se vším – ať už je to hruška, kterou zvládnou ožužlávat celou, tak zrnka rýže, které si budou po jednom vybírat z talíře.

Pokud máte pocit, že musíte jídlo nějak připravit, nakrájejte ho na hranolky o velikosti zhruba vašeho prstu. Dítěti se bude dobře držet a stále bude velká část jídla koukat z ručičky.

7. Čas

Připravte se na to, že děti mohou tímto stylem jíst neskutečně dlouho. Pro ně není cílem se najíst (na to naše děti velmi dlouho měli kojení), ale prozkoumat nové struktury, chutě, odolnost proti rozmačkání, vhodnost k rozpatlání všude možně… Děti se učí hrou a i jídlo je pro ně hra. Berte to jako výhodu, že i vy se můžete v klidu najíst.

8. Restaurace a jídlo venku

Ve většině restaurací, kde jsme jedli, nebyl problém objednat vhodné jídlo. Dušenou zeleninu mají prakticky všude.  Navíc naše děti milovali poznávat nové chutě a velmi rychle si oblíbili indická a vietnamská jídla. Nikde nebyl problém, aby nám přinesli ubrousky navíc. A všude brali jako osobní urážku, když jsem při placení požádala o zapůjčení smetáčku a lopatičky, abych to, co skončilo pod námi, zametla. Jedinou výjimkou byla dětská kavárna s velmi protivnou provozní.

9. Ještě jednou bezpečnost, tentokrát z druhé strany

Nepouštějte se do BLW, jenom proto, že je to trendy a dělají to vaše kamarádky, když při tom omdlíváte a voláte záchranku při každém zakuckání.

Pamatujte, že děti jsou dokonalá zrcadla a mají nekonečnou touhu splnit vám, co vám na očích uvidí. A pokud očekáváte, že je BLW nebezpečné a dítě se bude dusit, s největší pravděpodobností vám to dítě splní a pořádné dušení vám předvede.

Nastudujte si něco o dávicím reflexu a pokud ani přesto nebudete s BLW v klidu, jen se zbystřenou pozorností, dávejte kašičky. Stále se bavíme o jídle. Má to být příjemný okamžik dne. Ne horor. Když jsme začínali s prvním synem, byla jsem extrémně obezřetná a pozorná, vnímala každý jeho pohyb, ale věřila mu.

10. Proč – co nám to přineslo

Děti si vybudovaly rozumný vztah k jídlu. Jídlo není odměna, jsou naučení, že jídlo si vychutnáváme, užíváme si ho, ale nic víc, ani nic míň. Neznáme boje o jídlo. Pokud nechtějí jíst, nedostanou jinou svačinku. Jídlo nikdy nebylo téma, tak z něj ani téma nedělají.

Naše pravidla u stolu

  1. My určuje, co dostanou na talíř, oni určují, co sní. Neboli naší povinností je zajistit jim jídlo, jejich povinností je zajistit si, že nebudou mít hlad.
  2. Když nechceš jíst, co je na stole, nemusíš. Nic jiného nebude a další jídlo je oběd/svačina. Pamatujte, že žádné dítě na světě ještě neumřelo proto, že odmítlo sníst oběd. A dost možná k tomu odporu mělo vážný důvod.
  3. Nemusíš to jíst, ale ochutnej to.
  4. Jíme, sedíme. Bez debaty.
  5. Jíme vědomě a u stolu/na zemi, když je piknik. Žádné koukání do telefonu, krmení při pohádce, u televize. Je to jen rozšíření předchozího bodu: Jíme, sedíme.

Šla bych do BLW znovu?

Rozhodně ano, za následujících předpokladů:

  • prcek by dobře prospíval a neřešili bychom žádný problém,
  • prcek by byl plně kojený.

A pokud by podmínky splněny nebyly? Vyhodnotila bych situaci. Možná by to byla vhodná cesta. Možná nebyla.

A nejdůležitější rada?

„Jste máma, řiďte se svou intuicí.“ Lékařka na oddělní šestinedělí druhý den po porodu.

Něco schází?

Zajímá vás ještě něco? Napište do komentářů, ráda vám napíšu svou zkušenost. Nejsem lékařka, ani nemám zdravotnické vzdělání. Můžu vám napsat, jak jsme danou situaci řešili my. Třeba vás to bude inspirovat.

Kdysi jsem dělala rozhovor s Gabčou Hebkou o mých zkušenostech. Můžete si ho přečíst u ní na blogu. Tam můžete najít další zajímavé informace, které Gabča zpracovala na základě svých zkušeností.

Tak dobrou chuť společně s prckem.

Nikdy nebudu učit své děti lyžovat

Rozhovor s instruktorkou lyžování, jak podpořit děti v touze naučit se lyžovat

Rozhovor, který vznikl před několika lety ještě pro starý blog. Chvíli jsem myslela, že je to pro letošní témě mrtvé téma. Byla jsem v zajetí chmurů, že lyžařské areály jsou zavřené. Pak mi došlo, že pro letošní rok je to naopak téma ještě důležitější, než kterýkoli předcházející rok. Kdo chce s dětmi lyžovat, musí si letos poradit sám. Pro učení dětí je to vlastně možná i výhoda.

Pokračovat ve čtení „Nikdy nebudu učit své děti lyžovat“

Únorová výzva: Kompletně nový blog

Vítejte při mém přerodu. Rozhodla jsem se věnovat se více tématům než jen výletům s malými dětmi a vzala jsem to „z gruntu“. Kompletně předělávám blog. Již brzy tu najdete články, které jste si na staré verzi možní nestihli přečíst. A zadaří-li se, tak i nějaké nové. Nechte se překvapit 😉